Prosinec 2007

Podzi/em(í)

26. prosince 2007 v 20:29 | M. |  Básničky
Až se bude listí zase snášet k zemi,
pod tíhou smutků,
a plést se štěstí pod nohy,
prolezu dutiny Země,
hluboko, až ke kořenům hor,
jen abych našel místo,
kde sedí žába na prameni,
který uhasí co pálí.

Prastará bestie se ráda protáhne
a nechá mne
ať svou čutoru naplním
až po kovový okraj.
Pak po zbytek času v temnotě podzemí,
mezi skřítky zrozenými z kamení,
kterým je něhou mrtvá krása nerostů,
budu pomalu upíjet mrazivou vodu.

Až všechna voda z hlubin,
proteče mým hrdlem,
budu připraven na návrat.
Havrani na sněhu,
chmýří na dlani,
pohledy, dotyky, úsměvy
- už nikdy víc mě nezraní.
Protože mé srdce,
bude jen kus kamení.

Na věky chci se kát

10. prosince 2007 v 21:27 | M. |  Básničky
Sonet všem tajným ctitelkám...

Zataj dech a pohled skloň,
v trávě leží mrtvola,
nelekej se, jsem to já,
pojď, přisedni pod jabloň.

Poprvé jsme spolu sami,
přesto mlčíš, sper to ďas!
V dlani mám pro Tebe vzkaz,
s ledovými květinami.

Vše již vím, netřeba slov,

v hrobě svém si, děvče, hov,

milost nese mrtvý chlad.



Jak jsem mohl nevidět,

cit, pro nějž opouštíš svět,

na věky, chci se Ti kát!

Čtvrtá

4. prosince 2007 v 23:55 | M. |  Smítka
Hudba.
Záblesk v očích.
Smím prosit?
Úsměv.

Dlaně jako vážky nad vodou

3. prosince 2007 v 12:16 | M. |  Básničky
Bolest!

Mlčím
Čekám čí ruka se první zachvěje
a obejme tu druhou
Jako matka
Jako milenka
Jako nevěstka?

Pohledy,
nedopsané verše,
pronásledují Čas do Tmy
A naše dlaně jsou stále prázdné

Podruhé

2. prosince 2007 v 14:15 | M. |  Smítka
Tvář neznámá...
(Touhy brána pomalu se otvírá...)

Prvního

1. prosince 2007 v 0:09 | M. |  Smítka
1. Prosinec
(Prosvitne slunce tmou kolem nás?)