Září 2007

Do Větru

25. září 2007 v 16:17 | Mabfred |  Básničky
Do větru odplouvají prosby
těl úpících pod přísným pohledem
rozpáleného slunce.
Koleje - nikde nekončí, nikde nezačínají -
nekonečná nit spojující vlaky,
které se nikdy nepotkají.
Pomalu přihazuje štěrk,
lije dehet a utahuje šrouby,
svalnatá ruka drážního dělníka.
Osamělý dravec křičí.
A nebe opět neposkytuje úlevu -
blankytná modř bez mraků...

Nápad

11. září 2007 v 21:49 | Mabfred |  Básničky
Dnes odpoledne na poště
jsem uprostřed cvrkotu milostných psaníček a úředních obsílek
dostal nápad.
Ve spěchu jsem si jej uschoval na později.
Rozeslal jsem pozdravy známým co jich mám,
pak se loudal městem a obdivoval
lešení na katedrále, stromy obsypané listím, bujaré účesy mladých dam...

Po návratu domů - nápad nikde!
Z kapsy se mi vytratil někde cestou.

Zkusil jsem hledat,
volal jsem na náměstích,
pročesával jsem houštiny v parcích,
i fontány jsem vyšetřil.
Bez výsledku.
Jaký měla konec, křehká myšlenka?

Snad ji někdo našel (a zdvihl z bláta)
Snad se jí ujal (a ona se mu schoulila do dlaní)
Odnesl si ji domů opatrněji než já (vysušil křídla a ráno ji vypustil zpět do světa)

Nechtěl jsem ublížit!
Ono se to... nějak... samo.

Snílek

6. září 2007 v 22:58 | Mabfred |  Básničky
Dnes večer pod šedivými mraky
ucítil jsem první závan podzimu.
Vstoupí do snů,
až budu navlékat pavučinu vymetenou z koutů zamyšlených hlav
- nitku po nitce proplétat formu,
vždy stejnou,
vždy jinak.
Pracuji v noci,
beze spěchu,
beze ztrát
a bez úspěchu.
Pekař sladkých snů,
cukrář svědomí.
Karamel, marcipán, nugát, med!
Čokoláda třiští vůli, kdo by odolal?
Nad ránem obloha znachoví,
snídá se hořkosladké cukroví.