Za okny umírá čas

4. září 2006 v 19:36 | Mabfred |  Básničky
Za okny umírá čas
a nade mnou visí křídla touhy,
byla tu včera a přiletí zas,
neradno rozhněvat Bohy.

Kope a křičí rodící se ráno,
ale přesto mu stelou ve hvězdách,
lešení už je rozebráno,
na sochu poezie pomalu sedá prach.

Bezbarvé světlo hebkých pavučin
lehce zašimrá pod nosem,
na hlavě šátek maminčin,
vždyť její moudrost mě provází i sem.

Znavení muži na polích vědy,
též chystají se do peřin,
o dívkách bílých, jak z mořské pěny,
nádherné sny jim závidím.

A básník, sám jak v plotě kůl,
unaven, si boty zul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wee-wees Wee-wees | Web | 4. září 2006 v 20:42 | Reagovat

Tak tohle se mi hodně líbí! :o)

2 Mabfred Mabfred | 4. září 2006 v 20:51 | Reagovat

Moc děkuji! :-)

Vzniklo to v pro mě klasicky inspirativní situaci - tři ráno, venku zima a vítr, děcka spí v chatkách, hodina hlídky za mnou, hodina přede mnou, v ruce hrnek, tužka a sešit...

3 Wee-wees Wee-wees | Web | 6. září 2006 v 23:35 | Reagovat

jé, úplně to vidím před sebou :)

já mám klasickou situaci obvykle tak kolem půlnoci, rodiče spí a já sedím u internetu a vedle toho na papír hážu, co se mi honí hlavou :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama