Červenec 2006

Jsi stejná

17. července 2006 v 18:19 | Mabfred |  Básničky
Jsi stejná jako ostatní
a já jsem ňouma.
Jakého chceš partnera?
Něžného, hodného, spolehlivého?
A můžeš ho vůbec milovat?
Přítele chceš těchto kvalit,
není těžké si ho najít.
Ale takovýto muž,
neochutná Tvých rtů růž!
Moc hodný,
moc předvídatelný,
moc nudný.
Mám litovat, že jsem "dobrý" člověk?
Nemusím,
ale budu navždy sám,
se spoustou kamarádek.

Pozdrav z dovolené

17. července 2006 v 9:22 | Mabfred |  Všehochuť
Potok šumí,
večerní pěvci uléhají.
Šero se snáší nad mýtinu.
Ležím a přemítám.
O životě, vesmíru a vůbec!
Proč zelená uklidňuje?
Má nebe barvu mojí košile?
Má moje košile barvu nebe?
Voda šumí a bublá.
Je neděle večer.
Jsem sám ve spacáku.
Docela klidný.
Protější les je už černý.
Pařezy a pahýly si pohrávají s mojí fantazií.
Vidím dinosaura,
zemljanku
a to je asi tak všechno.
Už tam nevidím.
Pokud zaprší,
zmokne mi buchta.
Borůvková.
Navlhl mi sešit,
ale, proč to řešit?
Myslím na mé známé, kamarády a blízké,
kteří také píší poezii.
Je jich dost.
Blbí komáři.
Někteří mají vytříbený styl,
jiní originální nápady,
někdo má chuť, někdo rým,
někdo inspiraci, někdo co říct.
Někteří píšou šťastní,
jiní v depresi.
Někdo to umí,
někdo ne.
Ale všech si vážím,
je to dřina psát
a odvaha dát číst.
Sám nejsem nic extra
- sem tam nápad, sem tam deprese.
Miluji svobodu psaní,
literatura by měla být svou paní.
Už je dost tma.
Skoro na to nevidím.
Snad rychle usnu
a mí přátelé brzy příjdou.
Soucítím s nimi.
Škoda mojí nohy
- zkažená dovolená nebo nový rozměr?
Třičtvrtě na deset.
Už je moc tma, nevidím, konec.
Uf...