Láskám beatníků

2. února 2006 v 21:47 | Mabfred |  Básničky
Na nebi,
hlubokém jako Tvůj zasněný pohled,
svítí srpek měsíce.
V hlavě mi buší kladiva.

Je modrá, tak tmavě modrá
jako nejsmutnější píseň černého bluesmana.
Do rytmu na mě pomrkává,
půvabná Venuše
a tisíc vdaných hvězd.

Možná už k soustavám malého vozu dolétly zprávy,
O vaších vášních
O vaší kráse
O vašich zradách,
které jim byly inspirací,
stejně jako to tmavomodrý blues.

A přestože čas se nezastaví,
a přestože se píše jiné století,
žily jste stejně:
lásky Kainarovy,
lásky Hrabětovy,
lásky moje...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wee-wees Wee-wees | Web | 4. února 2006 v 17:10 | Reagovat

líbí se mi ten konec...

2 Rebel Rebel | E-mail | 30. března 2006 v 17:44 | Reagovat

Příběh ztracené lásky...

Můj příběh začal asi před rokem a půl...Potkal jsem na netu dívku,se kterou se mi moc hezky povídalo a jak šel čas,poznávali jsem se čím dál víc.... Byla moc milá a nevím jak,ale získávala si mé srdce,i když tenkrát jen jako kamarádka....neviděli jsme se ,jen jsme se znali přes net a poslali si navzájem pár fotek...Byla moc hezká a já nevěřil,že se s ní někdy potkám tváří v tvář,ale já se vždycky hrozně těšil,až si zase budeme povídat...Jednou jsem se rozhodl,že se za ní vydám...Tohle bylo přesně 14.8.2005...To vím přesně !

Dlouho jsem bloudil,než jsem jí konečně našel...Když jsem dorazil do městečka,které tady nebudu jmenovat,zavolal jsem jí ... Byla nadšená a překvapená a dali jsme si sraz....Když jsem jí poprvé viděl,měl jsem trému jak malej kluk...Přišla s úsměvem v tváři a já jí měl chut´obejmout a dát jí pusu...Moc mě překvapila a když jsem odjížděl domů,měl jsem pocit,že jsem u ní něco zapoměl....nevěděl jsem co,byl to jen pocit...Další týden přijela za mnou o víkendu do Prahy...Prožil jsem s ní nádherný den....pamatuju si ho do nejmenšího detailu...Chtěla řídit ,neměla zkušenosti a já jsem jí snažil naučit vše co umím....Byla moc šikovná a šlo jí to výborně.... Měla radost z každé maličkosti a já jsem cítil zvláštní pocit...Když odjela,opět se dostavil pocit ,který neumím popsat,jakoby jsem u ní opět něco nechal .....začal jsem jí mít čím dál víc zarytou v srdci a když jsem s ní nebyl,začala mi moc chybět ! Těšil jsem se na ní,až se s ní zase uvidím... Byl to nejkrásnější čas v mém životě.... Během pár týdnů a měsíců jsem se zamiloval,aniž bych to čekal.... Ona mi dala sílu,která mě hnala dopředu a já byl ten nejšt´astnější člověk na světě.... Říkala mi lásko miluju Tě a byla prostě skvělá !!! Stihli jsme spolu moc věcí a čas nám spolu ubíhal dost rychle....Opavdu to bylo nádherný.... Chtěla si koupit autíčko a já se nabýdl,že jí nějaké hezké auto seženu... a jak jsem slíbil,povedlo se sehnat pěkné auto a ona byla št´astná...Měl jsem radost,že jsem jí mohl pomoci....Milovali jsme se a spoustu věcí jsme spolu zvládli a dokázali... Ale jak už to bývá v životě,možná teda v mém životě,naše štěstí nám osud nepřál dlouho...V nasem vztahu byl,který tady nechci popisovat...Čas postoupil a z náhlé lásky,se začali odlamovat malé kousky,i když jsem se moc snažil ...a věřím,že i ona....Jenže osud byl tentokrát nemilosrdny.... Poznal jsem na ni,ze se neco deje,ale nevedel jsem,ze to dojde tak daleko,ze nase laska se zmeni ve vzpominky....Byli jsme spolu vic jak 4 mesice ,vim,nekdo rekne,nebyli jste spolu tak dlouho,to se da prezit,ale to je omyl !!! Pripadam si ted jako kdyz jsem nemocny a cekam na smrt....Nevěril jsem,že jsem schopen tolik milovat,ale ona je důvod proč jsem žil.....jen pro ní bije moje srdce,je vším co prožívám a zůstanu věrným,i když mi odešla a budu čekat....Je to jediné,co mě drží nad vodou.... Bolí mě to,ale naděje mi dává sílu jít dál a doufat,že se mi vrátí...Neznám vlastně důvod,prostě se v ní něco hnulo a opustila mě...Nemůže za to,co cítí,citům se nedá poručit...Možná jsem něco pokazil já,teda jako většinou,i když jsem se snažil.... Nikdy v životě bych jí nepodvedl,není to můj styl,a už vůbec bych jí nepodrazil žádným způsobem ...to taky není v mé povaze ! Mám spoustu chyb,asi jako každý člověk,o některých vím a o některých ještě ne.... ale to sem nepatří... To co ted´prožívám je smutek a samota... Nedokážu se pořádně soustředit na nic co dělám.... Láska vyhasla z její strany a tak rychle jak přišla.... Bylo to jako rána z nebes ,nečekanná,nevítaná  a moc bolestivá...Svět se mění a má barvu šedou...myšlenky se mísí z pocity a vzpomínkami na št´astné chíle s ní...Člověk by chtěl vrátit čas a vyvarovat se chybám,i když by se v tomto případě asi tolik nezměnilo...Vim,že ona to taky v životě neměla lehké a nic jí nemám za zlé...Nejvíc si přeju,aby byla št´astná ... Miluju jí dál ,jen jí nemám fizicky,ale v mém srdci už zůstane navždy.... Nemůžu nic dělat,ani nevím jak dál....budu jen tiše čekat a doufat,že mi zazvoní telefon a na druhém konci bude ona....a řekne mi třeba těch pár slov : Přijed´za mnou ... chybíš mi ...

3 Mabfred Mabfred | 2. července 2006 v 14:23 | Reagovat

Ani nevíš, jak moc Tě chápu. Něco podobného se mi taky stalo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama