Únor 2006

O Světě

22. února 2006 v 20:52 | Mabfred |  Básničky
Chtěl bych udělat báseň.
O nás, o Zemi - o celé planetě.
Slovní zásobu napichuji na rožeň -
nejintelektuálnější rožeň na světě.

Zatopím dřevem z deštných pralesů,
polena přihazuji po stu.
K přípitku ze sklípku donesu
pár lahví krvavých vín z civilistů.

Další chody:

Mohammeda v turbanu, Maa i jeho Stranu
Rudé Khméry s jejich kvéry,
odpad netříděný, zbité ženy,
superhypermarkety i nukleární rakety...

Neudělá se z toho někomu zle?

Močál

9. února 2006 v 18:03 | Mabfred |  Básničky
Smrt v bažině zapomnění - to není jen konec, ale i začátek.

Tonu,
pomalu klesám a nad mou hlavou,
ale i v ní,
se zavírá špinavá hladina.
Všechno co jsem odplouvá...

Náhle mne uchopí Tvé ruce
a jako nemluvně jsem tažen ven.
Vykašlávám bahno a vřes,
vychrchlávám kletby,
pod zády mě chladí pevná zem.

V močálu vybublává metan z tlejících vzpomínek.
A Ty už jsi zase pryč,
Kam jsi šla?
Snad bloudíš za mihotavými přízraky,
chytáš světélka bludiček do dózy od bonbónů,
nebo do urny?
A co já, tady na drnu?
Myslíš, žes mě zachránila?
Stejně Pojdu!
Z Bažiny Zapomnění není návratu,
Naštěstí!
Pomni, Rusalko světlovlasá, to Tys mne sem zavedla...

Odkazy

6. února 2006 v 18:58 | Mabfred |  Všehochuť
Pro ty, kteří neznají, je zde odkaz na něco poezie od Václava Hraběte. Jinde na těchto stránkách najdete i Jana Skácela.

Láskám beatníků

2. února 2006 v 21:47 | Mabfred |  Básničky
Na nebi,
hlubokém jako Tvůj zasněný pohled,
svítí srpek měsíce.
V hlavě mi buší kladiva.

Je modrá, tak tmavě modrá
jako nejsmutnější píseň černého bluesmana.
Do rytmu na mě pomrkává,
půvabná Venuše
a tisíc vdaných hvězd.

Možná už k soustavám malého vozu dolétly zprávy,
O vaších vášních
O vaší kráse
O vašich zradách,
které jim byly inspirací,
stejně jako to tmavomodrý blues.

A přestože čas se nezastaví,
a přestože se píše jiné století,
žily jste stejně:
lásky Kainarovy,
lásky Hrabětovy,
lásky moje...