Prosinec 2005

Holka, jseš fakt kus!

22. prosince 2005 v 12:54 | Mabfred |  Básničky
Holka, jseš fakt kus,
napsal jsem Ti báseň,
tak poslouchat zkus!

Máš krásné oči,
fakt!
A když se usměješ a v očích se Ti blýskne,
je to jako když mě někdo mokrým hadrem liskne!
Tvé vlasy bych chtěl hladit do skonání světa.
Počkej!
Tohle není poslední prázdná věta!
Tvůj krk, Tvá ladná šíje...
Nediv se, že při těch představách neklid se mnou šije!
Tvé ruce, kéž by se mne dotýkaly Tvé ruce!
Tak hebké, něžné, teplé...
Ne, nechoď ještě!
Tvé ňadra, jak se rýsují pod hnědou halenkou,
to se nedá popsat - ani malé, ani zralé.
Tvé bříško, Tvůj pupík,
třel bych ho svým nosem tak jako tvůj nosík.
Ne, už jen pár veršů!
Chyť mě za ruku a zůstaň!
Drž mě pevně a zůstaň!
Zůstaň!
Ještě Tvé nohy, nožky!
Sice nejsou dlouhé až na konec vesmíru, ale já jsem spokojený,
a to, věř mi, nadmíru!
Zbívá místo, které mám zvlášť rád.
To, kde se nohy napojují na záda.
Na Tvá vnadná záda, dokonalé křivky.
Tvé pozadí, sedinka, prdelka, zadeček!
kéž by na ní spočinul alespoň můj paleček!

To je všechno, můžeš jít, o tom jsem chtěl promluvit.
Mně nezbývá než doufat a modlit se
za Tvou krásu,
za mou hříšnou duši...

Rozpouštědlo

13. prosince 2005 v 13:47 | Mabfred |  Básničky
Myšlenky,
když koukám do sklenky,
tiše se rozpuští.
V hlavě mám
velký flám,
prázdno jak na poušti.