Změny?! Etc.

5. listopadu 2005 v 21:45 | Mabfred |  Přemýšlím
Proč se teď všechno mění? Trápíte tím mne, zarytého staromilce a konzervativce. Ano, konzervovat, zachovat stávající stav. Musím změnit školu, musím dospět. To musím a zvrátit to je takřka nemožné a vlastně tomu ani nechci zabránit. Ale proč mě opuští i jiné jistoty (třeba design Mamba blogu ;-))?
Nechci se měnit, přesto samotná snaha zůstat stejný mě od základu mění. Na druhou stranu ve své podstatě toužím po změně. Ale člověk nemůže být takový jaký chce, potom by ztratil hybnou sílu svého osobnostního vývoje. Chtěl bych být takový a takový, tak nebudu dělat to a to, zkusím se trochu ovládat, když...

Kolikrát mě napadne, že už něco není jako dřív, jak bejvávalo, podobně jak o tom zpívají Chinaski. Je to dobře? Říkám si, když mi bylo šestnáct, pohoda, druhák, taneční... Ale co si budu říkat za pár let? Jo, čtvrťák, pohoda, maturita, stužkovák... Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.

Vzpomínky s časem neblednou, ale růžoví.

To špatné bývá zapomenuto nebo oslabeno a zůstává jen to dobré. No co, byl to tehdy příšerný týden, ale pak jsem byl dvě hodiny s ní... vzpomínat budu na ty 2 hodiny ne na zbývajících 166 hodin toho týdne. Člověk který tohle neumí, který žije jen z toho špatného, z křivd, stresů a stesku je ubožák. Takový člověk snad ani neexistuje.
Kolikrát ještě budu držet dívku za ruku, kolikrát ji políbím, kolikrát se zamiluji! Ale jen jednou je to poprvé. Člověk na to vzpomíná tak, že už to nakonec skoro není pravda.
Časem bagatelizuji svoje vlastní chyby a zveličuji chyby druhých. Snažím se omluvit své selhání. Proč mi to tehdá s J nevyšlo? Za ty roky jsem si vymyslel řadu důvodů. Hlavní je, že jsem na to nebyl připravený. Proč to nevyšlo s A? Nevím, opravdu nevím. Asi jsem málo bojoval. Ale o kolik cennější jsou pro mě tyhle zkušenosti. Tolikrát se spletu, něco zkazím, až jednou budu připraven. Metodou pokus omyl k cíli, k úspěchu, k dokonalosti!
Zjistil jsem, že si mě někteří lidé náramně idealizují. Prý jsem hodný a šlechetný člověk. Citlivý a ohleduplný. Baže! Kéž by to tak bylo! Jsem vlastně jen morous, mladý jezevec. Rád pomůžu a poradím, nechci ubližovat, ale když jsem v náladě... tak zalezte pod zem nebo vás zadupu do prachu!
Nemám rád červenou barvu! A žlutou! Modrá, zelená a hnědá... to je moje...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ohm ohm | 5. listopadu 2005 v 22:13 | Reagovat

možná jsi si toho nevšiml, ale měníš se každou vteřinou a jednou se podíváš do zrcadla v červeně vymalované koupelně a  v něm bude starý jezevec co by chtěl být tím kým byl-na sobotní večer docela optimistické že

2 Jirka* Jirka* | Web | 6. listopadu 2005 v 16:43 | Reagovat

...časem neblednou, ale růžoví... to bude člověče nejspíš pravda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama