Říjen 2005

Hora

31. října 2005 v 19:10 | Mabfred |  Básničky
Uprostřed moře stromů hora roste,
na podzim do ruda se barvívá.
Pro ucho citlivé potichu zpívává
o lásce za bolest, ze které roste.

Hlubina

31. října 2005 v 17:00 | Mabfred |  Básničky
Hledím do hlubiny a život ztrácí smysl,
hledám své poslání, mít pro co žít,
snad západ vyčistí unavenou mysl
a já budu zas jednou klidně spát.

Dialog mezi mnou a Timym přes Googletalk

30. října 2005 v 18:30 | život |  Všehochuť
Před několika minutami mezi mnou a Timym proběhl tento dialog o mé poslední publikované básni. Chci se s vámi o něj podělit.

Timy:
tak tohle je zase jeden z lol veršů: válka, mír, párek a sýr,
ale jinak dobrý, ale na můj vkus už to má moc velkou odbornou úroveň
vydej básnickou sbírku
Mabfred: hned zítra
;-)
jsou to jen hovna

Proud vědomí

30. října 2005 v 17:21 | Mabfred |  Básničky
co list, to slza
jedna slza, jedna hradba z kamene,
srdce zlomené,
bolest,
místo špatně zvolené,
dar,
kra v oku a medvědí past v kroku,
zlomená ambice,
pohlazení mladice,
víra v nevíru,
tanec ve víru,
konec začátku i začátek konce,
konopné oprátky,
mosazné zvonce,
milostná psaníčka i rozsudky smrti,
rodiče milovaní,
sousedé krutí,
válka,
mír,
párek a sýr,
zvolená cesta,
poslední ze sta,
raketa,
uhlí,
ropa,
míček,
děravá bota,
zavřené dveře,
nuda v opeře,
díra v zemi,
zima je mi,
kámen ve skle,
kosa na kameni,
Tvoje ruka na mém rameni,
věda bez morálky,
roztopená čokoláda,
zrada kamaráda,
půjčka bez splátky,
lživé pohádky,
hromada příběhů,
snídaně za běhu,
bezedná propast,
vše co jsem propás,
smrt, dnešek a tento text,
má duše v pekelném plameni
a všechna božská znamení.

Soumrak

30. října 2005 v 17:08 | Mabfred |  Básničky
Za soumraku,
souboje šedivých a rudých mraků,
nechce se být

Slunce nás nabádá,
běžte už spát,
necítím vinu, nemůžu být

Zapadlo za obzor,
skončilo den,
nemůžu nebýt, já totiž jsem...
sám, osamělý, ztracený

Láska?

25. října 2005 v 21:02 | Mabfred |  Moudra
Proč se někdo snaží řešit lásku rozumem!? Vždyť láska je emoce, cit, něco iracionálního. Všechna ta vědecká vysvětlení proč moje uspořádaná soustava atomů "miluje" její uspořádanou soustavu atomů mi příjdou absurdní...
Že je její genetická výbavá kompatibilní s mojí a naši potomci by tudíž byli životaschopní. Ona je to vlastně jen otázka feromonů, efedrínů a jiných hormonů. A zamilovanost je vlastně závislost na efedrínech a proto nemůžeme být věrní, protože potřebujeme stále větší dávky, které nám stálý vztah neposkytuje. Zamilovanost, tedy zvýšená hladina hormonů, vydrží pouze 18 měsíců až čtyři roky.
Existuje někdo tak naivní, že by se ženil z lásky? Vždyť základem je najít hodného partnera, který se postará o naše děti a nebude mě příliš utlačovat, ne?
Proč teda milujeme, jaký má láska smysl? A proč nemá tenhle článek smysl?
Nevím, jen bych dodal toto: láska?! Pche!

Absurdní svět

21. října 2005 v 20:31 | Mabfred |  Básničky
Už toho mám vážně dost,
pořád samá absurdnost!
Tady zvrací orangutan,
támhle rostou uši botám.

Kam se člověk podívá,
šílí hmota neživá.
Bohužel jediný normální,
jsem já, medvěd polární!

Moudro

21. října 2005 v 20:15 | Mabfred |  Moudra
Je lepší zabývat se jednou věcí pořádně nebo mít široký záběr zájmů?

Koncert a hluboké texty písní

17. října 2005 v 20:55 | Mabfred |  Všehochuť
Tak jsem byl s Timym a pár spolužáky na koncertě několika kapel z Opavy a okolí. Byl to opravdu zážitek. Hudba nestála za nic, ale atmosféra byla pohodová. V Hospůdce u mostu bylo pekelně zakouřeno, ozvučení šíleně hlasité a lidi totálně ožralí.
Já, jako absolutní abstinent, nekuřák a odpůrce hlasité hudby, jsem byl považován za zjevení z jiných dimenzí.

Faktivní vyznání

15. října 2005 v 18:11 | Mabfred |  Básničky
Pane, Ty víš jaký jsem
i proč chodím stále sem.

Pane, Ty víš zač Tě prosím,
proč žebrácké hadry nosím.

Pane, pomoz hříšníkovi,
ať se smysl žití doví!

Fiktivní vyznání

15. října 2005 v 18:09 | Mabfred |  Básničky
Nevěřím na vyšší smysl
a na kecy o víře,
spoléhám na lidskou mysl,
na texty na papíře,
na magii slov a písmen
a na krásy jazyka,
ať je nese pevný kámen
nebo papír z hajzlíka.

Otázka

15. října 2005 v 18:03 | Mabfred |  Básničky
Vidí oko poutníkovo,
znavené,
V čurku vody průzračného
pramene,
To co oko mladíkovo
lapené
Do úsměvů dívky štěstím
zmámené?

Píseň o lékařství

11. října 2005 v 19:57 | Mabfred |  Všehochuť
Píseň o jednom nevydařeném snu
V osmnácti jsem se těžce rozhodoval,
blížila se maturita a ja dumal co dál,
zavrhl jsem práci někde u pultu,
dal jsem si za cíl lékařskou fakultu.
Říkal jsem si:"Medicína není dřina,
je to jen pokročilejší řezničina.
Stačí si jen válet špeky v ordinaci,
pacienti sami přinesou ti práci."
Hezký holky šmíroval bych na rentgenech,
prsaticím pokukoval bych po genech.
S úctou by mě zdravívali na ulici,
MUDr to nic není, na to mám palici!
Je to tak že doktořina není dřina,
je to jenom pozměněná řezničina.
Výsledky přijímaček byly jasný,
tak teď chodím makat aspoň do masny...

Mělo by smysl?

9. října 2005 v 18:10 | Mabfred |  Básničky
Mělo by smysl žít
bez lásky a krásy?

Bez západů slunce,
rán na horské louce,
bez zezlátlých stromů,
bez návratů domů?

Co mě nejvíc trápí

6. října 2005 v 18:55 | Mabfred |  Všehochuť
Můj milý deníčku, povím ti co mě trápí. Nejvíce ze všeho mne trápí fakt, že se trápím. Ze všech stran slýchávám: "Co tebe může trápit! Vždyť jsi ještě mladý. Máš celý život před sebou!"

Jako většinu mladých lidí mě trápí "důležité" problémy. Globální oteplování, válka, nedostatek pitné vody, obezita a lidé, kteří po sobě na veřejných záchodech neudělají co je maminka učila. Vedle toho mne trápí i ty "nepodstatné" problémy. Škola, život po škole. Nejhorší je, když se zaseknu a trápím nad nesmyslným a neřešitelným mystériem. Jak mohli postavit pyramidy? Kde je Atlantida? Proč vždy, když je sladký oběd je i gulášová polévka?

Můj oblíbený vtip

3. října 2005 v 20:23 | kdo ví |  Všehochuť
Šli dva medvědi, jeden modrý a druhý doprava.

Trocha milostného smetí

2. října 2005 v 20:16 | Mabfred |  Básničky
Mezi řádky chtěl bych číst,
co skrývají tvé úsměvy,
jen si nejsem nějak jist,
budou-li to milé objevy.

&

Úsměv letmý
když se setmí
potěší mě velice,
zvlášť u Tebe,
Krasavice!

Není hřích
něžný smích, co
zahřeje mě u srdce,
zvlášť od Tebe,
Krasavice!

Dám Ti ruku
kolem boků
a neptej se mě na více,
když jsem s Tebou,
Krasavice!

O toaletním papíru, který nechtěl utírat

2. října 2005 v 20:03 | můj bratr Martin |  Všehochuť
Tohle je slohová práce žáka 6 třídy ZŠ Boženy Němcové na téma pohádka. Není to nijak promyšlené, ale na jedenáctiletého kluka docela nářez. Chtěl bych ještě dodat, že Martin je silný disgrafik a dyslektik (jaký i se tam píše?), takže publikovaná verze nedosahuje síly originálu, který leží na stole přede mnou.